Rebarbora a nejoblíbenější sladké i slané recepty
Rebarbora je sezónní zelenina s jemně kyselou chutí a širokým využitím. Zjistěte více o jejích zdravotních přínosech, přípravě, uchování i nejlepších receptech.
Rebarbora, známá také jako reveň, je jedním z prvních druhů zeleniny, které se na jaře objeví na našich zahradách. Už v dubnu a květnu se můžeme těšit na šťavnaté, jemně kyselkavé řapíky, které jsou kulinářsky velmi ceněné. Sklizeň rebarbory obvykle trvá až do začátku léta, a tak máme dostatek času na její využití v kuchyni.
Z rebarbory lze připravit širokou škálu pokrmů – od tradičních rebarborových koláčů a plněných knedlíků přes marmelády, kompoty až po originální rebarborovou polévku. V posledních letech se oblibě těší také rebarborové sirupy, dezerty, smoothie nebo dokonce slané pokrmy jako chutney. Rebarbora je nejen chutná, ale i zdraví prospěšná, a proto stojí za to zařadit ji do svého jídelníčku v rámci sezónních receptů z rebarbory.
Původ rebarbory a nejznámější odrůdy
Rebarbora (Rheum rhabarbarum) pochází z oblastí Číny a Tibetu, kde byla využívána již před tisíci lety nejen jako potravina, ale také jako významný léčivý prostředek. Kořeny rebarbory sloužily v tradiční čínské medicíně k podpoře trávení a očistě organismu. Do Evropy se rebarbora dostala v průběhu středověku a od 18. století se začala rozšiřovat i do běžné kuchyně, zejména v Německu a Anglii, kde si rychle získala velkou oblibu.
V České republice se dnes nejčastěji pěstují odrůdy jako Holsteiner Blut (Holštýnská krev) s intenzivně červenými řapíky, která se hodí pro sladké dezerty, nebo Goliath se zelenými, mohutnými řapíky ideálními pro kompotování a vaření. Mezi starší české odrůdy patří například Jara. Zajímavostí jsou tzv. jahodové reveně, které vytvářejí již začátkem dubna ohnivě červené, jemné řapíky, ačkoliv jejich název souvisí spíše s barvou než s chutí – ta je typicky rebarborová, lehce nakyslá.
Je rebarbora ovoce, nebo zelenina?
Přestože se s rebarborou v kuchyni setkáváme nejčastěji ve sladkých dezertech, z botanického hlediska jde o zeleninu. Jedlá část rebarbory – dužnaté řapíky – totiž nejsou plody, ale části listu. Díky výrazně nakyslé chuti a způsobu využití v kuchyni se však rebarboře přezdívá ovocná zelenina.
Zajímavostí je, že ve Spojených státech byla v roce 1947 rebarbora pro účely celního zařazení oficiálně klasifikována jako ovoce – právě kvůli jejímu použití v džemech, koláčích a kompotech. Tento právně-kulinářský paradox ukazuje, jak výrazně se může botanická definice lišit od té gastronomické.
Věděli jste, že ...?
- Rebarbora byla ve starověké Číně považována za cennější než skořice nebo zázvor.
- Do Evropy se dostala po Hedvábné stezce jako léčivý prostředek – dlouho předtím, než se začala používat v kuchyni.
- První zmínky o pěstování rebarbory v Evropě pocházejí z 13. století, ale v běžné kuchyni se uplatnila až o několik století později.
- Slovo „rebarbora“ pochází z latinského rheubarbarum – „kořen barbaři“, protože se k Římanům dostávala z oblastí mimo jejich říši.
Zdravotní účinky rebarbory
Rebarbora je nejen osvěžující lahůdkou, ale i cenným zdrojem živin. Při rozumné konzumaci podporuje celkové zdraví a vitalitu. Obsahuje významné množství organických kyselin – kyseliny jablečné, citronové a šťavelové, které napomáhají správné funkci trávicího systému. Rebarbora je také bohatá na vitaminy skupiny B, zejména niacin, důležitý pro krevní oběh a energetický metabolismus, a kyselinu pantotenovou, která prospívá zdraví pokožky a vlasů.
Kromě toho v rebarboře najdeme kyselinu listovou nezbytnou pro krvetvorbu, vápník podporující pevné kosti a draslík, který pomáhá s odvodněním organismu a správnou funkcí svalů. Přestože je rebarbora zdravá, obsah vitamínu C je v porovnání s jinými druhy zeleniny a ovoce spíše nízký – méně než polovina množství, které bychom získali z jednoho citronu.
Rebarbora je díky vysokému obsahu vody (přes 90 %) a nízké energetické hodnotě také ideálním pomocníkem při hubnutí. Vysoký podíl vlákniny podporuje trávení a pomáhá při ochablosti střev a zácpě.
Pozor však na vysoký obsah kyseliny šťavelové, která může při nadměrné konzumaci způsobit problémy s ledvinami (například tvorbu kamenů) a zhoršit stavy jako dna či revmatismus. Z tohoto důvodu by rebarboru měli lidé se sklony k těmto potížím konzumovat pouze v omezeném množství. Tepelná úprava rebarbory navíc pomáhá částečně snížit obsah šťavelanů.
Rebarbora v kuchyni: co vědět o vaření a konzumaci
Rebarbora patří mezi oblíbené sezónní suroviny, ale je třeba s ní zacházet opatrně. Konzumujeme pouze masité řapíky – listy jsou nevhodné ke konzumaci, protože obsahují vysoké množství toxických sloučenin včetně kyseliny šťavelové. Řapíky je nutné vždy tepelně upravit – krátkým povařením, pečením nebo restováním, protože syrová rebarbora by mohla podráždit žaludek a střeva.
Při vaření rebarbory se vyhněte používání hliníkového nádobí, protože kyselina šťavelová reaguje s hliníkem a uvolňuje škodlivé látky. Vhodné je použít nerezové, smaltované nebo skleněné nádoby.
V kuchyni má rebarbora široké využití. Tradičně ji přidáváme do koláčů, buchtových moučníků, tvarohových dezertů či marmelád. Stále oblíbenější jsou však i moderní recepty, jako jsou rebarborové sirupy, smoothie, sorbety nebo dokonce slaná jídla – například chutney k masu.
Vzhledem k vyššímu obsahu organických kyselin doporučují odborníci konzumovat pokrmy z rebarbory maximálně dvakrát týdně. Nadměrné množství by mohlo vést k podráždění trávicího traktu, zánětům ledvin nebo tvorbě ledvinových kamenů. Tepelná úprava pomáhá snižovat rizika a zároveň zachovává osvěžující chuť této unikátní zeleniny.
Jak správně připravit a uchovat rebarboru
Reveň neboli rebarboru je možné jednoduše připravit ke kuchyňskému zpracování i dlouhodobému uchování. Před použitím je důležité odstranit tvrdou slupku z řapíků – stačí ji jemně stáhnout nožem nebo prsty. Očištěné řapíky nakrájejte na menší kousky o délce 2–3 cm.
Pokud plánujete rebarboru dále zpracovávat, můžete ji krátce povařit s cukrem a skořicí, podle chuti také s vanilkou. Krátké povaření nejen zjemní jinak výrazně kyselou chuť rebarbory, ale zároveň ji připraví k dalšímu použití v dezertech či kompotech.
Pro uchování na delší dobu lze rebarboru snadno zmrazit. Ideální je řapíky po nakrájení krátce blanšírovat – ponořit na 1–2 minuty do vroucí vody a poté rychle zchladit v ledové vodě. Tak si rebarbora zachová svěží barvu i lepší strukturu. Osušené kousky balte do uzavíratelných sáčků nebo krabiček a zamrazte. Při použití není nutné rebarboru rozmrazovat – můžete ji rovnou přidat do koláčů, buchet nebo ovocných náplní.
Pamatujte, že zmrazená rebarbora má po rozmrazení měkčí konzistenci, což je při pečení a vaření naprosto přirozené.
Oblíbené recepty z rebarbory z našeho receptáře
