Paprika (Capsicum) je rostlinou z čeledi lilkovitých a její domovinou je Střední Amerika. V současnosti se již nepěstuje jen v tropických oblastech, ale je rozšířená po celém světě. Paprika je v současnosti používána jako zelenina, koření i lék. Papriky obsahují látku zvanou kapsaicin, která je zdrojem pálivosti a má značné protimikrobiální a protiplísňové účinky. V trávicím ústrojí působí jako dezinfekční prostředek. Množství této látky se však v různých odrůdách paprik liší.

Druhy paprik

Existuje obrovské množství druhů paprik, které se liší nejen vzhledem, tedy velikostí, tvarem a barvou, ale i chutí či pálivostí. Pálivou formou papriky je chilli paprička, zatímco nepálivou a spíše nasládlou je kapie. U nás se nejvíce používají sladké zvonovité papriky, dále pak nepálivé nebo jen lehce pálivé špičaté odrůdy. Milovníci ostřejších jídel však nevynechají ani ostře pálivé papričky, které se ve velkém používají zejména v Mexiku či v Asii. Za úplně nejpálivější jsou považovány kultivary papričky Naga, které jsou údajně ještě 30x pálivější, než Tabasco.

Papriky je možné dle využití rozdělit na:

Kořeninové – určené pro dochucování potravin, pro výrobu koření – nejdůležitější látkou je právě ostře pálivý kapsaicin.

Zeleninové – využívané jako zelenina, dužnaté plody je možné konzumovat celé, obsahují až 90% vody.

Známé odrůdy:

sladké zvonovité papriky (např. California wonder) – patří mezi nejoblíbenější odrůdy paprik. Jsou k dostání v několika barvách – zelená, červená, oranžová, žlutá, ale i žíhaná (tzv. bunt). Dováží se nejčastěji ze Španělska a Nizozemí, ale mezi časté dodavatele patří i Egypt, Izrael či Maroko

špičaté nepálivé papriky (např. Corno di Toro, PCR, kapie) – další skupina běžně prodávaných paprik. Jsou delší, užší a zašpičatělé, nejčastěji mají bílou, světle zelenou či červenou barvu. Jsou převážně nepálivé a úspěšně se je daří pěstovat i v našich podmínkách. České jsou k dostání od července do října, po zbytek roku jsou dováženy hlavně z Řecka, Maďarska, Španělska či Maroka.

ostré malé papričky (Naga, Jalapeño, Habanero, Feferony, Kayenské chilli papričky, Alma, Tabasco atd.) – jde o různé kultivary pálivých papriček, které jsou k nám dováženy ze zámoří. V Evropě patří mezi specialisty na pálivé papričky hlavně Maďarsko.

Pěstování paprik

Aby se paprikám dařilo, je třeba pro ně zvolit správný substrát s nízkým obsahem živin a pH upraveným v rozmezí 6–8. Vynikající je i navlhčený hrubý agroperlit. Semínka do truhlíků vyséváme již v únoru. Po výsevu truhlík zakryjeme fólií a udržujeme jej při denní teplotě 26–30 °C a noční v rozmezí 20 až 22 stupňů. Substrát je třeba udržovat rovnoměrně vlhký. Ideální je umístění na okenní parapet orientovaný na jih či východ. Jakmile rostlinky trochu povyrostou, je možné fólii odstranit. Když se objeví děložní lístky, snížíme teplotu asi o 4 stupně a semenáčky přesadíme tak, aby měl každý dostatek prostoru (40 – 60 cm2, spon 8x5 - 8x8 cm) a světla. Děložní lístky by měly být těsně nad zemí. Výsadbu na pole je možné provést až v polovině května, do chráněných prostor pak již v dubnu.

V průběhu vegetace papriky pravidelně zaléváme a nejlépe každý týden je přihnojujeme hnojivem pro plodovou zeleninu s vyšším obsahem draslíku pro tvorbu plodů. Jako nevhodná jsou označována dusíkatá hnojiva, která zbytečně podporují tvorbu listů. Osvědčeným hnojivem na papriky je například zkvašený slepičí trus, který po zředění nalijeme mimo stonek rostliny a do předem důkladně zalité půdy. Papriky, až na malé keříkovité odrůdy, vyžadují oporu. Rostliny by se mohly pod tíhou plodů zlomit. Vyvázání rostliny k opoře je také dobrou prevencí před hnilobou, houbovými onemocněními a slimáky. Papriky necháme na rostlině vždy dobře vyzrát, ale nenecháváme je na rostlině zbytečně dlouho, protože by brzdily dozrávání a nasazování dalších plodů. Plody odřezáváme nožem, nebo odstřiháváme nůžkami. Řeznou plochu je také dobré vydezinfikovat roztokem hypermanganu, aby se zamezilo přenosu případných nemocí z rostliny na rostlinu.

Paprika a účinky na lidské zdraví

Paprika je zelenina, která obsahuje spoustu vitamínů, zejména vitamíny skupiny B (kyselina listová B9), C a E a také spoustu minerálních látek, jako draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, zinek a jód. Papriky obsahují dokonce vitamin P (rutin), který posiluje a chrání cévy před předčasným kornatěním, zpevňuje jejich stěny a posiluje srdce. Zeleninová paprika, kterou v našich končinách využíváme nejčastěji, nejenže obsahuje velké množství vody, ale má také nízký obsah sacharidů a kyselin. Jde o nízkoenergetickou potravinu, která je výborným zdrojem vlákniny. V zelených plodech papriky je údajně obsaženo tak velké množství vitamínu C, které nenajdeme v žádné jiné u nás rozšířené zelenině (až 400 mg/100g). Jak vitamin C, tak i bioflavonoidy obsažené v paprikách se řadí mezi silné antioxidanty, které bojují proti volným radikálům a zamezují tak předčasnému stárnutí, vzniku rakoviny, infarktu i mrtvice.